(Ne)obyčejní lidé kolem nás: Barbora Munzarová

B  arboru Munzarovou zná většina z nás jako úspěšnou divadelní a filmovou herečku. Ale Život přináší různé příležitosti a dává nám možnost „zahrát“ si i jiné role než ty, na které jsme si přivykli. A proto Barbora uposlechla své vnitřní „volání“ a rozhodla se stát také průvodcem pro ty, kteří chtějí změnit svůj život, jen zatím neví kudy kam…

Co ji k nové životní dráze přivedlo a o čem je její nový projekt, který nazvala Zastav se na chvíli… to se dozvíte v následujícím rozhovoru…

Zastav se na chvíli…

Barboro, podle astrologie jste narozená pod nadvládou Kozoroha, což je znamení zemské. Jste opravdu člověk, který stojí nohama pevně na zemi a věci promýšlí, nebo spíše jako umělkyně létáte s hlavou v oblacích 🙂 ?

Kozoroha v sobě opravdu nezapřu. Jsem cílevědomá, systematická. Když mají věci řád, je mi lépe než v chaosu a nahodilosti. Dříve jsem hodně také plánovala dopředu. Teď se mi i díky mé duchovní cestě sebepoznání daří více žít teď a tady a plynout s během věcí, tak jak ke mně přicházejí, aniž by mě to rozhazovalo tolik jako dříve. Učím se životní situace více přijímat, nebojovat s nimi a snažím se porozumět, co a proč se mám z dané situace dozvědět, naučit, kam mě má posunout…

Kdy jste se začala zabývat tím, co je „mezi nebem a zemí“ a vůbec sama sebou (podstatou)? Byl tu nějaký výrazný moment, či šlo spíše o postupný vývoj související s tím, jak jste získávala životní zkušenosti, zrála a musela se vyrovnávat s nejrůznějšími životními trablemi?

Na tuto ozdravnou a úlevnou cestu sebepoznání jsem se vydala v momentě, kdy jsem z posledních fyzických a psychických sil nakonec přece jen ustála více než roční rozvodové dění. Kdo se v životě rozváděl, tuší… Byla jsem tehdy opravdu vyčerpaná hlavně psychicky, pracovně, zažila a ustála jsem tlaky lidské, vztahové, mateřské a v našem případě bohužel bulvárně mediální a celý můj přečerpaný aparát doslova křičel o pomoc…

Často si největší starosti a problémy přivozujeme sami,
ale změnu máme ve svých rukách.

Který směr Vás tehdy oslovil jako první? A k jakému poznání Vás cesta k sobě dovedla?

Využila jsem kontaktu, který mi nabídla má zlatá kolegyně a kamarádka Marika Procházková, a začala jsem chodit k naší milované paní Lence Harmony na velmi úlevná sezení. Poprvé v životě jsem si začala postupně dovolovat milovat také sama sebe. Paní Lenka pracuje s čakrami, zároveň má ale vystudovanou psychologii, vidí souvislosti a vnímá věci mezi nebem a zemí. Chodíme k ní, teď již mohu říci celá rodina, více než jedenáct let. Změna v našich životech nastává vždy směrem úlevným a ozdravným. V podstatě jsem si díky ní osvojila zjištění, že si mnohdy ty největší starosti, trable a problémy přivozujeme sami a že změna je nejen možná, ale je hlavně v našich rukách.

Kdy a proč se z Barbory Munzarové, která předává energii divákům do jeviště, stala žena, která chce sdílet ještě něco dalšího/hlubšího, chce vést, ukazovat lidem cestu dovnitř sebe a tím ven z nesnází, špatných životních okolností… Kde se ve studentce vzala touha předávat získané dál? A v čem Vás tato nová role obohacuje? 

Právě v průběhu těch jedenácti let mého zkoumání, objevování sebe sama přišel moment, kdy jsem naprosto jasně ucítila, že toto je něco, co by mě naplňovalo.

Nehraju si na žádnou léčitelku, jen se v podstatě snažím předávat ostatním své vlastní zkušenosti z někdy až opojných zážitků, z velkých momentů objevů souvislostí, z úlevného vnitřního zážitku, kdy najednou v srdci a v duši, nejenom v hlavě, s naprostou jistotou pocítíte celek. Zavnímáte, jak do sebe najednou vše krásně zapadne a vy v ten daný okamžik snadno a lehce splynete s Jednotou.

Vede k tomu cesta dovnitř, cesta vnímání sama sebe, sebelásky, vnitřní intuice. Toto objevování samozřejmě nějaký čas trvá a děje se to spíše ve vrstvách a po částech, v individuálním čase toho kterého jedince. Vesmír je dokonalý a pouští vás v danou chvíli přesně tak daleko, jak je potřeba, a jak je to pro nás únosné. Začnou vám chodit do ruky zajímavé knihy, noví lidé, kteří vám mají co předat, začne přicházet práce, která vás více naplňuje a baví, a vy pomalu zjistíte, že život je nádherný a překrásný, je ve vašich rukách a vy si každou vaší myšlenkou, snem, touhou, přáním tvoříte vlastní budoucnost.

Jste autorkou projektu Zastav se na chvíli, který právě rozjíždíte. Koho chcete tímto projektem oslovit?

Přesně tak. Relaxačně meditační víkend s Bárou Munzarovou Zastav se na chvíli (který jsem vymyslela a dala dohromady během loňského zimního lockdownu se svými dvěma báječnými kamarádkami a spřízněnými dušemi Janičkou Pazourovou a Lenkou Bayerovou) je platformou pro všechny, kteří stejně jako já před pár lety potřebují ve svém životě určitou změnu, protože jsou třeba zaseknutí v práci, která je nenaplňuje, nebo v toxickém vztahu, opakují se jim stále dokola stejné nepěkné vzorce situací, ve kterých jim třeba není dobře, a oni hledají sílu a cestu, jak a co změnit. Je ale i pro ty, kteří si chtějí dopřát pár okamžiků sami pro sebe a třeba si jen odpočinout, načerpat energii a navázat nová kamarádství a přátelství.

Máme za sebou od loňského jara zhruba pět víkendů. Zpětné vazby od žen absolventek víkendového pobytu, semináře, chcete-li, jsou až neskutečně pozitivní. Některé ženy se vracejí s novými kamarádkami, některé navázaly takové kamarádství, že se domluvily na jarní víkend a všechny jedou spolu znovu.

Pozornost a láska sama k sobě je nejen ozdravná,
ale také potřebná a uzdravující.

A co je cílem tohoto víkendu? Co mohou jeho účastníci „ochutnat“?

Motto celého víkendu zní: „Dobře se o sebe postarej“. To znamená v každou denní dobu pro každého něco jiného. Pro nás ženy středního věku, které jsme v běžném životě doma zavaleny vlastní prací, péčí o dorůstající děti a zároveň o stárnoucí a mnohdy nemocné a nemohoucí rodiče, je potřeba si uvědomit, že ani naše energetické zdroje nejsou bezedné a že péčí a pozorností sama k sobě mohu v sebelásce načerpat každý den (třeba ranním cvičením a krátkou meditací) potřebný klid, rozvahu a energii, abych zvládla vše, co je potřeba, s větší lehkostí, bez dramat a podrážděných nervů.

V programu našeho víkendu naleznete různé techniky cvičení: tchaj-ťi, čchi-kung, mix jógy a fyzioterapeutických cvičení na bolavá záda, vedenou meditaci na ladění a harmonizaci čaker, ájurvédské masáže hlavy, access bars terapii, či třeba jen hotelový spa wellnes po ukončení denního programu.

Ženy si tedy kromě toho, že si aktivně odpočaly od starostí běžných dnů, vezou domů poznání, že pozornost a láska sama k sobě je nejen ozdravná, ale také potřebná a uzdravující.

V divadle máte možnost oslovit velké publikum? Takový záběr asi při terapeutické práci není příliš efektivní, protože každý člověk je „svůj“ a potřebuje jiný přístup? Jak vypadají vaše ideální skupinky?

Takováto niterní „práce“ je lepší v malém počtu ideálně do patnácti klientek. Při meditacích je třeba navození důvěry. Je zapotřebí určitého vnitřního splynutí s ostatními. Dotýkáme se občas stavů niterních, křehkých, intimních a to nelze provozovat v davu. Pocit sounáležitosti s malou skupinkou lidí, se kterými je mi dobře a bezpečno, naopak některé vnitřní ozdravné meditační procesy může posílit, znásobit a zintenzivnit.

Co je pro nás jako pro lidstvo opravdu důležité?
Běh, hon za kariérou, za penězi, za hmotnými statky,
nebo rodinné vztahy, láska, svoboda a důvěra v sebe sama…

Máte pocit, že se lidé vůbec chtějí zastavit a klást sami sobě otázky? A jsou toho schopni? Podívat se do vlastního nitra vyžaduje jistou odvahu a schopnost chtít spatřit pravdu o sobě, ať je třeba jakkoliv nepříjemná…

To je naprostá pravda. Kdo se rozhodne touto cestou vykročit, zavazuje se sám před sebou k upřímnosti a někdy i nepříjemnému prohlédnutí a nahlédnutí do nejhlubších koutečků své duše, pohnutek a míst, kde nemusí být vždy vše vymalováno dorůžova. Ale to už je na každém, jak hluboko, jak daleko má potřebu v rámci úlevného sebepoznání jít.

Obecně se právě i díky lockdownovému zastavení začalo více lidí zajímat a ptát se: „A co to je ta meditace? Taky bych si to ráda zkusila…“ Jako by to celospolečenské nucené zastavení vedlo více lidí k rodině, ke vztahům, k důležitým životním hodnotám a konečně k prozření, co je pro nás jako pro lidstvo v životě opravdu důležité. Běh, hon za kariérou, za penězi, za hmotnými statky, nebo rodinné vztahy, láska, svoboda a důvěra v sebe sama…

Jak rychle podle Vás lidé dokáží přijmout a zabudovat do svého života změnu…

To je velmi velmi individuální. Jak dobře víte, někdy nás k tomu velmi rychle přivede třeba nekompromisně těžká životní situace, nemoc, ztráta někoho blízkého a někdy není těchto dramatických vesmírných lekcí zapotřebí a člověk se začne otevírat, zkoumat a hledat, protože se to po nás jako po lidstvu už opravdu žádá a chce.

Planeta křičí o záchranu. Myslím, že je na každém z nás, aby začal svým vlastním tempem sám u sebe, tak jak si sám sobě dovolí…

Jaké jsou ohlasy na Váš projekt?

Jak jsem již zmiňovala, ohlasy a zpětné vazby jsou intenzivní a krásné. Je to energie, která se vrací a nám třem lektorkám vlévá radost do žil a chuť pokračovat s přesvědčením, že v rámci víkendového semináře pomáháme v prozření a otevírání se dobrým věcem.

Když vám hned po prvním víkendu jedna z klientek poděkuje, že jste jí dodaly sílu změnit práci, ve které byla léta nešťastná, nenaplněná a utrápená, a že hned po našem víkendu učinila kroky ke změně, absolvovala kurz a seminář v oboru, který ji vždy zajímal a bavil, a našla díky nám sílu toto změnit, je to pro mě více než potlesk vyprodaného sálu po konci představení. Čímž tleskající a odvážné divadelní diváky dnešních dnů ničím neshazuji… Abyste dobře rozuměli, miluji svou hereckou profesi. Víkendový projekt Zastav se na chvíli je pro mě ale báječným pokračováním a jakýmsi napojením mé radosti z předávání energie ostatním. 

Kde Vás mohou případní zájemci o poznávací víkendy nalézt?

Obyčejně na internetu přes webové stránky Zastav se na chvíli či na facebooku Jany Pazourové pod názvem Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou.

A co byste chtěla vzkázat na závěr?  

Přeji všem lidem život v lásce, ve zdraví, v míru a v hojnosti. Mějte se rádi.

Barboro, moc Vám děkuji za vaši otevřenou zpověď a přeji hodně naplňujících setkání se sebou i s druhými 🙂
Alena Koutecká

Foto: Barbora Munzarová